Poradenství při nadměrném stresu

Základní informace

Každý z nás už někdy použil nějakou podobnou větu. „Jsem ve stresu.“, „Je toho na mě nějak moc.“ nebo „Už nevím, jak to všechno zvládnu“. Každého z nás někdy bolela hlava nebo mu nebylo celkově dobře a moc nevěděl proč. Příčinou může být dlouhodobá zátěž v práci nebo v osobním životě, se kterou se člověk někdy nedokáže vypořádat. Někdy se také může stát, že nás nějaká nečekaná událost velmi překvapí a řešíme náhlou životní krizi, se kterou si úplně nedokážeme sami poradit.

Důležité je uvědomit si, že v tom nemusíme být sami. Známé pořekadlo „ve dvou se to lépe táhne“ nebo „sdělená radost je dvojnásobná radost a sdělená starost je poloviční starost“ nejsou úplně od věci. Mnoho lidí se však snaží dlouhodobé starosti řešit samostatně nebo je jakoby přehlížet, s tím, že třeba zmizí. Opak je pravdou. Pouze náš aktivní přístup pomůže a my v tom nemusíme být sami.

Už dávno neplatí, že chodit k psychoterapeutovi nebo psychologovi je ostuda nebo divné. Naopak moudrý člověk si nechá poradit a pomoci od odborníka. K psychoterapeutovi může přijít úplně každý a jakýmkoliv problémem, starostí nebo trápením. Pomůže vám při zvládání stresu z nadměrné pracovní zátěže, ale i osobními problémy, které vás trápí. Pomůže i s řešením psychosomatických onemocnění. To jsou takové nemoci nebo potíže, které vás trápí, ale lékař nemůže najít přesnou příčinu. Příčina může být v naší psychice.

Příběh

Pana Otakara už znáte. V minulosti řešil a dobře vyřešil svou obtížnou finanční situaci. Přestože jeho manželka i děti pro něj byly velkou oporou a v těžké životní situaci mu velmi pomáhali, nebylo vše tak pohodové, jak se navenek pokoušel vypadat. Přijít o práci stojí člověka hodně sil, pan Otakar by vám řekl: „jsou to pěkné nervy, to bych nikomu nepřál.“ Při hledání zaměstnání zažil mnohokrát odmítnutí a postupně si začal připadat nepotřebný a k ničemu. Aby toho nebylo málo, začalo se mu špatně spát, občas měl potíže se zažíváním, manželka i děti mu čas od času vyčetly, že je nějaký protivný a podrážděný. Postupem času přestal mít zájem i o kamarády, i když ti se ho snažili také dost podporovat. Jenže když nemáte na pivo, je obtížné zůstat se známými v kontaktu a nepřipadat si jako „žebrák“.

Naštěstí se mu po nějakém čase podařilo práci najít. Je v ní spokojený, i jeho vedoucí ho chválí a cení si jeho vysokého pracovního tempa. Aby ne, snaží se „makat jako šroub“, aby si ho tam nechali i po zkušební době. Na úřad práce už opravdu nechce. Nabízí se, kdykoliv je potřeba pracovat přes čas, nemá problém pomoci kolegovi a vzít za něj směnu. Co je na tom, že pak po třech nočních nemá dostatek času na odpočinek. Je ještě poměrně mladý a přeci není nějaká „trasořitka“, aby to nevydržel.

Hlavně, že už mu není psychicky tak zle, práce mu v tom hodně pomohla. Za to manželka občas utrousí poznámku, že by ho ráda viděla doma, že děti ho znají už jen z fotek. Co vlastně chce? Když je bez práce, je to špatně, když má práci a dobře placené přesčasy, je to také špatně … Naštěstí byl jeho vedoucí vcelku všímavý a na rovinu mu řekl, že ho potřebuje plného síly a ne přepracovaného a dohlédl na to, aby neměl tolik přesčasů. Zkušební doba mu už skončila, je nadále zaměstnaný a mohl se trochu uklidnit.

Když se to v práci uklidnilo, zažil další ránu. Jeho bratr měl autonehodu a na následky zranění zemřel. Na jednoho člověka trochu moc, tolik těžkostí v jednom roce … cos tím?!

Manželka mu pomohla s vyřízeným potřebných záležitostí kolem úmrtí a dědictví, to mu na chvíli zaměstnalo hlavu. Ale noci byly velmi těžké. Znovu se mu nedaří dobře usnout. Když už vysílením na chvíli usne, budí ho smutné sny. Ráno je jak zmlácený. Doma i v práci začíná slýchat, aby se sebou něco dělal, „vždyť život jde dál“. To se snadno říká, ale jak to má zařídit, aby ho smutek nepřepadal tak často, aby to tolik nebolelo, aby neplakal kdykoliv někde vidí nebo slyší slovo „brácha“.

Několikrát ho napadlo využít TU HELP LINKU, kterou jim v práci nabízejí. Někdo z jeho směny už tam byl a říkal, že mu pomohli. Ale řešil peníze nebo rozvod. Jít „ke cvokaři“ je trochu jiný kafe. Na druhou stranu, může zkusit zavolat a uvidí, může se představit jiným jménem, může si je tam vlastně jen otestovat po telefonu a vůbec nikam nechodit.

Rozhodování trvalo asi dva měsíce, ale nakonec se odhodlal na help linku zavolat. Ta paní na druhém konci „drátu“ byla docela fajn, nic mu nenutila, poslouchala všechna jeho trápení, sám byl překvapený, co všechno jí řekl a hlavně, jak se mu ulevilo. Druhý týden zavolal znovu a byl rozhodnutý využít i nabídku potkat se osobně s psychoterapeutem. Teď zpětně si říká, proč jsem toho nevyužil dřív, mohlo mi být lépe už dřív. Ale …. Po bitvě je každý generálem.